Syndrom vyhoření je psychologický stav, který vzniká v důsledku dlouhodobého a nadměrného vystavení chronickému stresu, především v pracovním prostředí. Je spojen s pocitem vyčerpání, emocionální vypáleností a sníženou schopností zvládat každodenní nároky a stresové situace.

Charakteristické příznaky syndromu vyhoření zahrnují:

1. Fyzická vyčerpanost: Osoba trpící syndromem vyhoření často pociťuje silné fyzické vyčerpání a únava, i přes dostatek odpočinku. Může se objevovat nespavost, snížená imunita a časté zdravotní problémy.

2. Emocionální vyčerpání: Jedná se o pocit vyprahlosti emocí, ztráty zájmu a nadšení. Osoba se může cítit vyprahlá, prázdná a bez energie. Neschopnost projevovat emoce je často doprovázena pocitem bezcitnosti.

3. Snížená výkonnost a motivace: Osoba s vyhořením se často potýká s poklesem pracovního výkonu a sníženou motivací k plnění úkolů. Jedná se o důsledek vyčerpání a ztráty zájmu o práci či aktivitu, kterou dříve považovala za smysluplnou.

4. Zhoršení mezilidských vztahů: Syndrom vyhoření může ovlivnit interakce s ostatními lidmi. Osoba se může stávat cynickou, podrážděnou a mít problémy s projevováním empatie. Dochází k možnému zhoršení komunikace a vztahů v pracovním i osobním životě.

5. Ztráta smyslu a naděje: Osoba s vyhořením může pociťovat ztrátu smyslu a naděje ve vztahu k práci nebo životu obecně. Cítí se demotivovaná a může zažívat existenciální otázky ohledně svého místa ve světě.

Je důležité si uvědomit, že syndrom vyhoření není pouze projev lenosti nebo nedostatečné snahy. Je to reakce na dlouhodobý stres a vysoké pracovní nároky, které přesahují schopnost jedince se s nimi adekvátně vyrovnat.